Natálie našla v časopise jeden zajímavý článek. Zajímavý ne snad ani tím, že by byl o nějaké celebritě, ani tím, že byste se při něm smíchy popadali za břicho. Je to článek ze života. Z trochu zvláštního života jedné dívky, která o tom napsala do časopisu. Člověk se nad tím prostě musí zamyslet.....
Jen, když si ubližuje a řeže se žiletkou do krve, má pocit, že žije. Jitka ( 22) trpí borderline syndromem a stále myslí na sebevraždu.
"Lidé mi závidí, ale neví, jak na tom jsem... ."
S úsměvem a lehce jako pírko po podiu, delá jednu piruetu za druhou a okouzluje svými temperamentími tanečními figurami publikum. Spousta holek z publika by chtěla být zřejmě jako ona : Jitka je blond, krásná, má hezkou postavu a prožívá sen spousty holek. Jitka je tanečnice, své taneční vzdělání zakončila i diplomem na konzervatoři. Nikdo ale netuší, že když se spustí opona, okamžitě jí z tváře zmizí úsměv a ona se opět ponoří do svého světa plného bolesti , smutku a sebepochybností. Na podiu je plná elánu a energie, ale mimo něj se propadá do těžkých černých depresí. připadá si šeredná, bezcenná a nekonečně prázdná. V takovou chvíli vidí jen jedno řešení : žiletkou se řeže do předloktí dokud jí ze zápěstí neztéká teplý pramínek krve. Někdy ji negativní pocity natolik přemůžou, že by se nejraději zabila.
"Skrývám svoje zjizvené ruce..."
Podobně jako jitka je na tom zhruba 10 milionů lidí v celé Evropě. Všichni trpí syndromem borderline. Více jak polovina z nich jsou mladé holky. Nemoc vypukne většinou kolem čtrnáctého roku. Symptomy jsou u všech velice podobné: "pacienti trpí extrémním výkyvem nálad, vnímají se úplně jinak než jak je vnímá okolí, pociťují vnitřní prázdnotu a myslí často na sebevraždu", vysvětluje specialista na borderline syndrom a Jitčin lékař. Hloubky, do kterých se Jitka propadá a které ji vedou k tomu že se řeže, jsou nevypočitatelné. Někdy se dva měsíce nic neděje a někdy se do nich propadá dvakrát týdně. " Roste ve mě takový tlak . Tak jako v ostatních třeba roste vztek. Ale mě nepomáhá ani pláč ani křik. Povolí, až když se řežu" říká Jitka. V tu chvíli jde do koupelny vezme žiletku a jde k sobě do pokoje. Už má připravené tampony a obvazy, aby zastavyla proud krve. O pár minut později pocítí příval příjemného pocitu, konečně zase cítí svoje tělo a uleví se jí. Psychiatr: " pacienti se syndromem borderline znají jenom dva pocity, buď je jim dobře nebo je jim velmi zle. Nic mezi tím většinou neexistuje." Příbuzní připisují výkyvy nálady většinou pubertě. Místo aby se těmto pacientům dostalo pochopení, slyší větčinou věty "seber se" nebo " uklidni se ty hysterko". Sztejné to ylo i u Jitky.
"Řezání je pro mě jako pro vás aspirin."
Borderline syndrom je ale poměrně nebezpečnou nemocí, počet pacientů roste. A ročně u zhruba 96 000 z nich zkončí sebevraždou. I Jitka chtěla se svým životem skončit. Bylo jí devatenáct a v tomto začarovaném kruhu se pohybovala už 6 let. byly dny, kdy mohla díky pocitu štěstí a dobré náladě doslova létat, pak se zase propadala do černé díry - sáhla po žiletce. Zdravému člověku, by už jen po představě že si vezme žiletku a řízne se do ruky naskočila husí kůže. Ale jako ostatní berou aspirin proti bolesti hlavy, pro jitku je to jediný prostředek jak se zbavit svých negativních pocitů. Proč to tak je, to Jitka dlouho nevěděla. Ale ten den to bylo jiné:" už ani řezání nepomáhalo. Tak jsem spolikala prášky, abych to všechno konečně zkončila. Naštěstí ji přišel náhodou navštívit jeden kamarád. když mu jitka otevřela dveře, zhroutila se a upadla do bezvědomí. její kamarád reagoval rychle a okamžitěji odvezl do nemocnice. Zachránil ji. Ale momenty kdy se chtěla zabít se oběvovaly stále častěji a v kratčích intervalech. V jendom dopise napsala: " Řežu se, abych se potrestala ". Za to že jsem tam byla, za to že to nebylo správné, že nejsem dokonalá. Takhle bezceně se Jitka viděla na rozdíl od jejího publika, rodiny a kamarádů.
"Nejsem žádná hysterka!"
Už delší dobu věděla že sní není něco v pořádku. Až když vyhledala pomoc u jedné terapeutky, dozvěděla se o své diagnoze borderline syndromu a konečně našla vysvětlení pro citové zmatky, které s ní zmítaly. Jitka je nemocná. Trpí prsychickou poruchou. Není to jenom náladovost. Jitka není hysterka, která by všechno přeháněla, a se kterou by si nikdo nevěděl rady. Často se ptá sama sebe: " Proč já...?" Na to ale často neexistuje odpověď. Přesto její lékař říká: " U více jak 70% pacientů s borderline syndromem najdeme v minulosti násilí, zanedbávání nebo sexuální zneužívání.
"Nedokážu mu to vysvětlit"
Jitka se svými pocity zůstala brzy sama, protože po roce a půl terapií její lékařka onemocněla rakovinou. Novou si nenašla, protože si myslela že se svojí nemocí se už dokáže vyrovnat sama. Ale její deník prozrazuje něco jiného: "Naposled jsem stála na věži. Dneska na mostě. Přemýšlela jsem nad tím, že bych vjela autem do protisměru. S bušícím srdcem jsem to neudělala. Abych si pak zase mohla řezat ruce? Nedokážu se svými city nic dělat. Na tomto světě pro mě není místo. Dělám ostatním jen potíže." Borderline syndrom se nedá léčit prášky. Mnohdy se to zlepší až kolem 40 roku. Tento fakt je i pro lékaře záhadou. Jedno je ale jasné: do té doby se musí pacienti s tímto syndromem naučit žít a vypořádat. A to je možné jen díky podpoře psychoterapeutů. A je tu další mínus: borderline syndrom představuje neviditelnou nemoc, o které toho lidé moc nevědí. Proto často reagují na výkyvy nálad postižených odmítavě. Stejně jako u Jitky a leze jim to na nervy. A to bolí. Především když jí ani její přítel nevěří, že za to nemůže.
"Na tomhle světě pro mě není místo..."
Už tři roky se Jitka se svým přítelem rozchází a zase udobřuje. Psychiatr to vysvětluje takhle. "To je naprosto typické. Pacienti s borderline syndromem mají strach z toho být sami, ale na druhou stranu těžko snáší přílišnou blízkost". Jitka už často příteli vysvětlovala, proč někdy nevidí jiné východisko, než se sním rozejít. Proč ho musí podvést, když tam není a ona rychle potřebuje nějakou opuru. Pochopit to není vůbec jednoduché. Přesto doufá, že on ji definitivně neopustí, protože ona ho miluje. Touží také po kamárádce, které by mohla zavolat klidně uprostřed noci a která by neříkala že je hysterka. Možná že zase začně chodit na terapii. Ale než k tomu dojde, utíká na jeviště. Protože na svoje jizvy na rukou a na srdci a problém zapomíná, jen když tančí. A na chvilku je pak Jitka tou "šťastnou".